P. S.

Žalman

1:Stála Fu vrátek tBmaj7ichá a smF7ířená,
jen vítr bBušil do drátGů jak do cimbCálku,
já chtěl nFazpátek k nBmaj7í se vrGmátitG7 
a věděl, žBe zas prohrávGám dívčí vCálku,
do jedné z kGmomor svýho sBrdce mě na jeden zFápad zamykF7á,
proč se mi z Búdolí a hGor tam od ní tBmaj7ěžko utíkFá.
R:Tak se nemrač, lGmásko, že se rBáno s nocí ztrFácím,
třeba jednou, lGmásko, postavBmím ti velkou mFáj,
nezapomeň, lGmásko, že i jBá se v zimě vrFacím,
pak nám budou, lGmásko, pod peřBminou srdce tFát.
2:Chtěl bych zase jít tou její krajinou,
ochutnat sladkých koláčů spadlých až z nebe,
její slzy pít, když se tak bála,
že bez boje zas prohrává mě vedle sebe,
na dráty vítr smutně hraje, když si mě rosou vyprovází,
proč se mi z údolí a hor tam od ní těžko odchází.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:53:39.794+00:00
Výsledky hledání: